h
r o u
d o k
a p s
střípky z (nejen) rádiového orientačního běhu (nejen) v Brně a okolí
2 0 2 0
Toto je archív. Toužíte-li po aktuálních informacích anebo po "vizitce" Hroudokapsu, přejděte na titulní stránku.
22. 12. 2020
S optimismem do nového roku - už jednou jsem na této stránce udělal reklamu na rozhovor s Liborem Grubhofferem a neváhám to udělat znovu. Tohle nejdou odborně znějící žvásty, to je zkrátka pohled člověka, který ví, o čem mluví - a takový bude mít vždy svoji váhu.
Když před rokem Martin Bareš vyhrál volbu rektora Masarykovy univerzity, nebyl jsem z toho zrovna nadšený - působil na mě tak trochu jako "pan velká huba" se svými proklamacemi ve stylu "dohnat a předehnat" (míněno Karlovu univerzitu ve světovém žebříčku, a stát se tak nejlepší univerzitou v Česku). Kdyby byl letošní rok stejný jako ty předchozí, nejspíš by se na tom nic nezměnilo, navzdory splněnému slibu o přifaření farmacie od VFU k MU (protože taky vidím z druhé strany, že se teď řeší, kdo přepustí farmacii nějaké výukové prostory, kterých mají dosavadní fakulty tak akorát).
Ale tento rok stejný nebyl - a musím říci, že jsem si své mínění zgruntu opravil hned na jaře. Byl to rektor Bareš, kdo 12. března oslovil své zaměstnance a studenty dopisem, ve kterém v době, kdy se situace měnila ze dne na den, z hodiny na hodinu a všichni jsme horko těžko stíhali ty změny sledovat (pro připomenutí: nouzový stav byl vyhlášen od dalšího dne, tedy 13. 3.), nejen informoval o práci krizového štábu univerzity (který tou dobou už x dní řešil co bylo potřeba) a vyslovil podporu a příslib vstřícnosti v nestandardních situacích (říká se že slibem nezarmoutíš, ale v takových situacích je slovo podpory nad zlato), ale v dalším bodu vyzval k jedné zásadní věci:
Dalším klíčovým úkolem je, abychom v současné situaci jako univerzita byli schopni nějak pomáhat širší společnosti a těm, kdo to nejvíce potřebují. Abychom byli solidární a nabízeli pomocnou ruku všude tam, kde to bude možné a žádoucí. Apeluji proto na Vás na všechny, abyste se zamysleli, kde a jak byste mohli být nápomocni. Jednou z možností v tuto chvíli je nabídnout pomoc zdravotníkům a jejich rodinám s hlídáním jejich dětí, neboť řada zdravotnických zařízení se nyní potýká (a nadále bude potýkat) s tím, že někteří jejich zaměstnanci nemohou nastoupit do práce kvůli nezbytné péči o školou povinné děti. V případě, že byste byli schopni pomoci, prosím, abyste se ozvali Vašim děkanům či vedoucím příslušných hospodářských středisek, event. napsali na email koronavirus@muni.cz. Další formou může být výpomoc potenciálně nejohrožnějším lidem (tzn. především těm nejstarším), např. s nezbytnými nákupy potravin, léků či dalšími záležitostmi, které pro ně mohou – či v následujících dnech či týdnech budou – představovat zvýšené riziko expozice.
Praví české přísloví, že kdo rychle dává, dvakrát dává - tady to platí absolutně. V době, kdy se všichni rozkoukávali (lokální srovnání: výzva starosty k sousedské pomoci se objevila o 7 dní později), Bareš neváhal a jednal. Jistě, taková aktivita nestojí a nepadá s jedním člověkem, bez desítek neúnavných lidí v užším kruhu a stovek dalších nadšenců by sám nic nezmohl - ale bez akčního člověka v čele se nadšenci mohou snažit sebevíc a nemusí se jim podařit (obrazně řečeno) otevřít ty správné dveře. Masarykova univerzita ty dveře otevřela - z prvotní výzvy se zrodilo MUNI pomáhá, které už dávno není jen univerzitní aktivitou, ale stalo se funkčním jádrem velkého "živého organismu", který dnes zastřešuje a koordinuje pomoc široko daleko.
Tento "organismus" už dávno žije svým životem, ale i tak je vhodné připomenout, že bez prvotního impulsu a podpory "shora" by možná nevznikl, nebo by to měl těžší - kdo ví. Dovolím si zakončit své ohlédnutí ještě jedním citátem z rektorského dopisu: Ovšem platí, že pravá povaha institucí – stejně jako pravý charakter lidí – se ukazuje v čase krizí. K čemuž myslím už není třeba víc dodávat. Pane Bareši, palec nahoru!
(P.S. Pokud si tohle přečte někdo z univerzity, důrazně prosím, ať to není bráno řiťolezecky. To opravdu nemám zapotřebí.)
9. 12. 2020
Závěr robácké sezóny obstarala jako obvykle Praha liška - závod, který již dávno zavedl aktuální pojetí, tedy start kdekoli po Praze, žádný společný. Když si otevřete výsledky, máte tam i mapu s kontrolami (plus slovní popis jejich umístění), a že to na trati bylo občas pěkně zapeklité, ukazuje postup vítězů (Michal a Lenka Voráčkovi).
Krásně se včera sešly na témže webu dva komentáře - jeden pro roušky (a taky pro očkování, prostě společenskou odpovědnost), druhý proti rouškám. Doporučuji je přečíst v tomto pořadí, druhý krásně navazuje na úvodní odstavec prvního. Typický přístup ve stylu "já jsem nikdy neviděl, jak kapénková infekce letí od jednoho k druhému, takže jsou to jen nepodložené dojmy". Ano pane Tománku, souhlasím s Vaším závěrečným zvoláním "žijeme v šílené době" - když některé děti s podporou svých rodičů mohou beztrestně ohrožovat okolí a škola pro ochranu těch ostatních, jak popisujete, nesmí vlastně nic udělat.
3. 12. 2020
Rozjíždí se sezóna zimněligových akcí, tedy v rámci toho, co omezení dovolí - viz prozatímní program Brněnské zimní ligy. Zatímco víkendový sprint (na kterém se obvykle sešlo pár stovek lidí) pořadatelé neriskli, mistrovství Brna v nočním parkovém OB se o prvním dni rozvolnění běží ve zcela novém prostoru a s tratěmi přes 5 kiláků - to asi nebude jako jindy za 25 minut (i když pořadatelé u parametrů tratí odhadují 28 minut pro pány a 35 pro dámy).
No a nechme se překvapit, jak to bude po Novém roce na tradiční retro neděli.
19. 11. 2020
Jak to ti bílovičáci dělají, že na závod je vždy nejhezčí den široko daleko. :o) Nejinak tomu bylo i v úterý, kdy ve stejném duchu jako předchozí (žádné shromaždiště, volný start kde kdo chce) proběhla Horská výzva. Jak ukazují výsledky, byl to už vlastně docela krátký závod, který se dal běžet pod dvě hodiny. :oP
Zdůvodnění 15 m2 na zákazníka v obchodech, které jsme mohli včera slyšet v Událostech z úst kompetentních osob: Při dodržení dvoumetrových odstupů má každý člověk kolem sebe pomyslný kruh o poloměru dva metry. Plocha toho kruhu je zhruba 13 metrů čtverečních, s trochou rezervy a aby se to dobře počítalo byla zvolena hodnota 15 metrů. - Jenže drobný detail: má-li každý člověk "pro sebe" takovýto pomyslný kruh, pak vzdálenost lidí mezi sebou (berme hypotetický případ při rovnoměrném rozložení lidí v prodejně "zaplněné" dle nastaveného pravidla) nebude dva, ale čtyři metry.
Ale buďme rádi za opatření, zdaleka nejsme za vodou. A magoři co řvou "všechny děti do škol, a bez roušek!" ať se nechají vyšetřit.
Lékaři bez hranic v Jihomoravském kraji - tak to nevím jak rozdejchá náš holohlavej starosta. Vždyť to je přece ta politická neziskovka, která za prachy převáží migranty do Evropy a kterou hanebně propagovali sluníčkáři na základní škole, dokud jim on hrdinně nezatnul tipec!
(Pro přespolní: vygooglete si Postavme se hladu ZŠ Vejrostova a vyjede vám toho spousta, z jedné i druhé strany barikády. A jen na okraj: rok s rokem se sešel, tehdejší ředitel školy už není ředitelem a na jeho místo nebyla zřizovatelem vybrána jeho zástupkyně, i když měla v konkursu nejlepší hodnocení - viz zprávy z jednání RMČ na str. 8, body "s usnesením konkurzní komise ..." /předposlední odrážka 24. 6./ a "akceptuje druhého ..." /druhý bod 6. 8./.)
7. 11. 2020
I pro zimní období tady máme nabídku starých map a pár tratí na nich, samoobsluha jako na jaře a rozšířený výběr, akorát mapy na vás teď nebudou čekat v lese, ale na (snad bezpečných) stanovištích u baráků v Brně a Bílovicích - více viz na stránce s pokyny. Vřelé díky Hažmukům za azyl pro bílovické mapy, Tomášovi Podivínskému, Kubovi a Šimonovi Hroudovi za roznos.
Kdo by případně měl zájem o další staré mapy z bližšího i vzdálenějšího okolí, tady je aktualizovaná nabídka (jak slibováno na jaře, překlopená do html verze s odkazy na konkrétní mapy na mapserveru ČSOS).
Poslední říjnový závod v ROB - ve stejném režimu jako předtím BystRouška - nakonec byla o státním svátku Hradní slavnost, tentokrát v režii Hažmuků, kterým se podařilo vybrat nejteplejší a nejslunečnější den za posledních pár týdnů :o). Aby to bylo tematické, avizovali 10 kontrol na 28 km2, i když nakonec to nebylo tak žhavé, kontroly byly na prostoru zhruba polovičním - viz mapu s kontrolami (242 kB). Více viz na stránce závodu; trasa vycházela zase něco kolem dvaceti kiláků, stejný byl i šestihodinový limit a obdobné i vítězné časy - Kuba Šrom pět minut pod tři hodiny, Martin s Věrkou těsně pod tři, za zmínku určitě stojí i 3:15 šedesátníka Jirky Marečka. Zejména kontroly kolem údolí Sviravy nebyly z větší dálky úplně jednotnačné, na které straně vlastně budou, a volba správného pořadí nakonec mohla být dost rozhodující. A pak ještě jak správně prokličkovat skrz Babice a neskončit každou chvíli v nějakém plotu. :o)
14. 10. 2020
První a kdoví jestli ne poslední říjnový závod - to byla před týdnem Liška BystRouška v režii Lídy Ondroušky. Hezký dvoumetr v prostoru mezi Hády, Ochozem a Bílovicemi s přesahem za Svitavu - viz mapu s kontrolami (515 kB). Na začátek října krásné počasí, tak teplý den nebyl dlouho předtím a nebude asi půl roku potom, v suchém lese to docela dobře měřilo, dokonce i "kopec v údolí" (jak to Lída nazvala, ostrý hřbítek v zářezu mezi většími kopci) se dal i z dálky zaměřit, stejně jako byla vcelku rychle zřejmá kontrola ve svahu nad tratí (pravda, na dohledávkách už se něco nechávalo, ale žádnou kontrolu člověk nehledal zoufale po celém lese a to je hlavní). Více viz na stránce závodu; Lída píše že optimální trasa je zhruba 14 kiláků, ale chodilo se to spíš přes dvacet - a ukázalo se, že dobře nastavený byl i šestihodinový limit (vycházeje z nepsaného pravidla, že limit by měl být plusmínus dvojnásobek času vítěze) - Martin Kinc ten svůj "půlmaratón" dal jediný pod tři hodiny, ale pro většinu lidí to byl spíš výlet, u leckterých i pro celé rodiny, a pro ty bylo těch šest hodin tak akorát.
P.S. Mapu si měl vzít každý svou, tak proč nahrábnout do archivu a nevytáhnout staré Hády - a hele, ona je tam ještě i trať! Tak se podívejte, jak se v půlce devadesátých let stavěly kontroly do žlutozelených porostů.
Dvakrát z resortů superministra Havlíčka:
• Jestli si nějaká firma zvládla v rekordně krátkém čase pošramotit reputaci, byla to vloni Arriva. Jméno firmy, která do té doby jezdila vcelku v pohodě autobusy a na železnici se dle mého soudu dobře uvedla spojem Praha-Nitra (zajišťujícím přímé spojení mezi střední/jižní Moravou a západním Slovenskem, které národní dopravci po rozpadu federace "přestřihli"), se před koncem roku stalo synonymem pro nezvládnuté zabezpečení veřejné dopravy v krajích, kde tu dopravu vysoutěžila. Zpoždění, vynechané spoje, nevinní lidé v existenčních problémech (zaměstnavatele zajímá že jste nedorazili do práce, ne kvůli komu...), byl z toho nakonec tak trochu mediální lynč (reportérské "hony" na řidiče a strojvůdce, kteří ve chvíli, kdy jedou pozdě, opravdu nemají na práci nic jiného než odpovídat na nepříjemné otázky - navíc "pěšáci" nemohou za to že jejich firma si ukousne větší sousto než je schopná zvládnout...), zatímco Arriva v době, kdy už měla spolehlivě jezdit, sháněla pojízdné vlaky kde se dá :o(. Rok s rokem se sešel, vlaky už zdá se sehnala (pravda, na rychlíkové trati Kolín-Rumburk pořád jezdí ty jejich dvouvagónky srovnatelné s regionovou, ve špičce docela nacpané, ale přiznejme že spolehlivě jezdí) a protože s jídlem roste chuť, rozhodla se zkusit štěstí v další vypsané soutěži - a protože v našich podmínkách je hlavním a leckdy jediným kritériem nejnižsí cena, obohatila Arriva své "království" v severovýchodních Čechách (Kolín-Rumburk, Praha-Tanvald) o rychlíkové trasy Pardubice-Liberec-Ústí. Tak uvidíme, až přijde prosinec - protože tady to není Zlínský kraj. Severovýchod Čech je oblastí s nejhustší sítí železnic v republice, které přitom jsou - včetně té páteřní trasy mezi Pardubicemi a Libercem - jednokolejné. Zpozdí-li se tu jeden vlak, chytají zpoždění nejen lokálky navazující v uzlových stanicích, ale i protější vlaky, čekající na křižování, a návazně na to zas jejich přípoje - prostě stačí málo a dominový efekt se rozjede. Tak držme cestujícím palce, ať se loňský scénář neopakuje. Zatím se resort holedbá, jak výběrem levnější nabídky ušetřil 300 milionů (nejsem ekonom, je to fakt takové terno za tratě z Pardubic do Ústí na sedm let?), ale ministerští po té trase pravděpodobně jezdit nebudou...
• V době, kdy ve státním rozpočtu je zaťatá rekordní sekera a na příští rok probleskují úvahy o schodku 300 miliard, nakročil český stát k tomu, že zkrátka musí za dalších skoro třista miliard postavit kanál mezi Dunajem a Odrou (a když už to bude, proč v budoucnu neutratit ještě jednou tolik za labskou větev?). Protože plány na tuhle megalomanskou stavbu už byly na této stránce komentovány předloni, nebudu se opakovat a dám sem jen odkaz na text s dalšími odkazy - zejména ten ekonomický rozbor, i když to není krátké čtení, doporučuji přečíst do konce (můžete si povšimnout, že aktuální kalkulace vlády se od tehdejších čísel o moc neliší).
Budeme-li na přelomu roku živí a zdraví, dá se předpokládat že Návrat ke kořenům proběhne i tentokrát, akorát se uvidí v jaké formě. Jen po proběhnuvších volbách začínám tušit, koho možná uvidíme na startu. :o)
29. 9. 2020
Kdo si vzpomene na průběh závodu štafet na mistrovství světa v OB 1991? Jak Švédi chytli pětiminutový zásek na prvním úseku, ale po stíhací jízdě Olssona s Martenssonem byli rázem zpět v boji o medaile, a Švýcaři ztratili pět minut pro změnu na druhém úseku, ale pak je Flühmann s Aebersoldem dokonce dotáhli k titulu?
Zpět do současnosti: Orientační běh má za sebou mistrovství ČR štafet a v jedné věci se shoduje komentář Bédi "postavil je zajímavě, ale hrozně dlouhé, ve všech kategoriích byly o dost překročeny směrné časy" s o-news "to se podepsalo i na směrných časech, které byly zvlášť u žen poměrně hodně přestřelené" (reálně naopak, přestřeleny byly skutečné časy, ale to je detail). Rovnou můžeme citovat ještě jednou z o-news: "Ženský závod nám ukázal, že ani několikaminutová ztráta po prvním úseku nemusí znamenat ztrátu šance na medaili." A mužský jakbysmet, když Král vybíhal z druhé desítky a na cestě za medailí se zdržel o pět minut míň než další rychlíci... Tomu říkám správné štafety - i když už se neběhají přes hodinu na úsek (to by byl z dnešního pohledu fakt pravěk :o), tak právě to, že ani ztráta pár minut nic neřeší a pořadí se může ještě hodně přelít, jim dodává ten pravý dramatický náboj. Nebo dnešnímu orienťákovi víc vyhovuje rychlý a jednoduchý průběh, kdy se některé štafety průběžně "vyautují" ztrátou kontaktu s čelem a po třech půlhodinových úsecích si to rozdají o kovy ti, co vydrželi ve vedoucím balíku, protože na dohnání ztráty ostatním moc času nezbývá? Jasně, nebývá to vždy tak jednoznačné a o dramatické zápletky nemusí být nouze ani při kratším průběhu, ale stejně bych řekl, že na letošní mistrovství se bude vzpomínat jako na závod, ve kterém prostě dvě a půl hodiny "bylo o co hrát".
Třetí a nakonec poslední víkend (Pohár přátelství si dá rok pauzu...) národního žebříčku v ROB uspořádali Pardubáci u Hořic, konkrétně v prostoru Mlázovického chlumu. Nedělní mistrovství ČR ve foxoringu vytěžilo hřeben prakticky celý, sobotní mistrovství ČR na krátké trati pak hlavně jeho východní část se startem z jihu od Vojic (z této strany je svah mírnější), cíl po oba dny u Mlázovic. Mistry na dvoumetru jsou Martina Jansová (2. Zachová, 3. Ovčinnikova) a Jakub Oma (2. Ondřej Šimáček, 3. Gomzyk), ve foxoringu pak Iveta Šístková (2. Fučíková, 3. Léharová) a opět Jakub Oma (2. Šrom, 3. Kinc). Kompletní výsledky jsou na stránkách závodů, tady jsou pak mapy s ukázkou tratí (870 kB).
Národní žebříček již zná konečné pořadí ze rok 2020.
Po roce tu máme zase odskok na Mistrovství ČR v turistickém závodě (viz loňskou noticku, případně více o tomto sportu na stránkách TZ). Závod smíšených dvojic a dlouhá trať i letos jako dvojzávod a i letos na Děčínsku, jen o trochu severněji v Mikulášovicích, tentokrát však oba závody v jednom dni a s nevelkým odstupem - s trochu nadsázky se člověk trochu vydýchal a už startoval na long, pro který se to ovšem ukázalo jako jasné plus, letošní obsazení měl podstatně lepší co do počtu i kvality. Trať pro smíšenky byla i letos relativně krátká s docela rovnoměrně rozloženými stanovišti, i tak se na ní prostřídaly rychlé cestní úseky s pěšinami i volným lesem, ale přece jen na běhu se takové rozdíly nenahnaly (i když azimuty v náletových porostech nebyly vůbec "zadarmo") a opět rozhodovaly hlavně trestné minuty. Trať longu už byla podstatně více běžecká a v zásadě dost rovinatá (viz plánek tratě /337 kB/ - pořádný kopec jen při výstupu na Tanečnici, jinak pár kratších stoupání a hlavně úsek po společné cestě tam a zpět téměř rovina), avizovaných 435 metrů mi ani nepřišlo. Zpestření v podobě odhadu vzdálenosti ne na zemi jako obvykle, ale z ochozu rozhledny na terč umístěný u země, člověk tak musel prakticky uvažovat dálku i výšku (a osvěžit si Pythágorovu větu :o), ale i tak ten terč dole vypadal oproti skutečnosti hooodně daleko. Oba závody na top úrovni (centrum závodů, hladké uspořádání, parádní ceny); odkazy na výsledky jsou na přehledné stránce výsledků TZ 2020.
9. 9. 2020
Prázdniny jsou za námi a sezóna ROB pokračuje. Hurá! Bílovické krpály, odložené z května, úspěšně proběhly začátkem září, i když přece jen v trochu nouzovém režimu. Z plánovaných Žďárských vrchů se přesunuly "domů" do Bílovic, namísto obvyklé školy (kam teď neradno pustit stohlavé stádo ze všech koutů republiky) do skromnějších podmínek místní sokolovny, ale co je hlavní, proběhly v původním rozsahu, tedy tři dny, tři závody.
Mistrovství ČR v nočním ROB představilo nedávno zmapovaný prostor u Mokré, který byl asi neznámý i pro většinu domácích - v noci byl stavitel vcelku milosrdný, i když prostor je svažitý s řadou hřbítků a údolí, tak kdo šel dobře, toho si povodil pěkně po vršku, případně po vrstevnici. Mistry republiky v hlavních kategoriích jsou Martina Jansová (2. Katka Bžatková, 3. Klára Hronová) a Karel Fučík, který o dvě sekundy porazil Ondru Šimáčka (3. Jakub Oma).
Zato druhý den na klasické trati bylo všem dáno na srozuměnou, že název "krpály" není samoúčelný, u Jedovnic to není rovinaté a navíc sice z mapy při tisku vypadly zelené šrafy, ale podrostu bylo v lese habaděj. Tady to byl pro stavitelku docela oříšek, jak na mapě A4 1:10000 postavit hodinový závod pro pásmo 80m, ale zatímco nabušení chlapi to šli dle očekávání za 40 minut, většina kategorií si v lese pobyla odpovídající čas. Tady se nejlépe s tratí poprali Lucka Matulová (2. Hanka Fučíková, 3. Iva Matulová) a Jakub Oma (2. Jakub Šrom, 3. Martin Kinc).
Třetí den pak čekalo Mistrovství ČR na krátké trati, a to do třetice 80m, protože dvoumetr vzhledem k radioamatérským soutěžím o prvním víkendu v září nepřipadá v úvahu. Pro krátkou trať už byl prostor až nezvykle rovinatý a mimo zelené pasáže docela rychlý, ale zato v určité části lesa ukázal závodníkům, proč se přilehlá ves jmenuje Rudice - kolik kovu asi musí být ještě v zemi, že to ohýbá směr signálu o desítky stupňů a v kajním případě poznamená i předozadní poměr ... naštěstí když jsou na KT zkrácené relace, může se člověk hned za dvě minuty o kus dál zase srovnat do spráného směru. Pod půl hodiny stlačil pětikilometrovou trať jakub Šrom (2. Martin Kinc, 3. Ondra Šimáček), ženám vládla podruhé Martina Jansová (2. Barbora Šimečková, 3. Lucka Matulová).
Jak se závody vyvedly, to nechť posoudí každý sám. My jsme rádi že proběhly tak jak měly, moc zašité nebo moc viditelné kontroly jsou vždycky námět na diskuse, které jsou kořením pozávodního dění - a budeme se na vás těšit snad zase v příští sezóně, tedy pokud hlavní tahouni bílovického pořádání stihnou do příštího roku zregenerovat. :o) A těm, co řekli "mně se to líbilo", patří zase náš dík - protože to je to, co nakonec každého nakopne, aby se příště zas do pořádání závodů pustil.
Tady je ochutnávka nedělní trati z ruky stavitele (443 kB); stručné zhodnocení je na stránce Radiosportu a výsledky, mapy a vše ostatní najdete na stránkách soutěže.
Odposlechnuto v rozhlase (minulý pátek ráno): Premiér nepotřebuje odborná doporučení, on používá selský rozum. Co to v praxi znamená, už víme: selský rozum je to, co si myslí většina lidí. Kam ukáže průzkum veřejného mínění, tam se korouhvička otočí - lidem je přece třeba naslouchat a hlavně je ubezpečit, že jim uděláme co na očích vidíme.
Odposlechnuto v autobuse: Roušky nejsou jen nová totalita, nošení roušek je i nehygienické a nebezpečné. Když se totiž látková rouška zadýchá, tak se na ní množí bakterie a hlavně ty viry! Nevěříte? Psali to na internetu... Pokud je výplod selského rozumu, že se na textilních vláknech množí viry, a někomu se podaří o tom přesvědčit většinu národa, tak tedy pámbu s náma a zlý pryč...
"Krevní tlak navždy zmizí, tajemství je jednoduché. Výsledky po prvním použití" - některé reklamy jsou fakt kouzelné, tomu říkám dobrý preparát pro sebevrahy! :o)
2. 7. 2020
Už hezkou řádku let se uvažovalo o závodu v nevelkém, ale pěkném lese vedle Rudky u Kunštátu - zčásti smrkovém a přímo u Rudky hlavně borovém, takový ten klasický bor s borůvkami na písčité půdě, jaký se kolem Brna zrovna moc nevyskytuje. No a letos to konečně vyšlo, třetí neděli v červnu tam proběhla 2. jihomoravská oblastní soutěž v ROB. V režii Stehlíků, starty vysunuté o kus dál (se samoobslužným příchodem) umožnily postavit tratě, které nebyly jen klasický "okruh" od startocíle tam a zase zpět. Les nasáklý stejně jako před dvěma týdny, ještě i stavitelé si po ránu užili deště, závodníci už pak ne, ale stačilo proběhnout vyšší trávou a bylo to jedno. :o) Na pár kiláků se vešly obě tratě, i když při 80m trať trochu vymetla kouty mapy, a ani jsme moc nezakopávali o kontroly z druhého pásma (někdo vůbec, někdo potkal tak jednu). Časově to byly přece jen zkrácené klasiky, vítězný čas 80m v mužích 33 minut, ale po dvoumetru coby prvním závodě už toho měl každý plné kecky.
Kompletní servis (výsledky, mapa, odkaz na fotky) je na stránce závodu, tady je záloha mapy s kontrolami (136 kB).
11. 6. 2020
Opožděný začátek sezóny přinesl o prvním červnovém víkendu jihomoravské oblastní přebory. Klobouk dolů před Jirkou Marečkem, že v rychlosti (jakmile bylo možné, že "už je možno") zajistil zázemí na Suchém a přebory v tradičních čtyřech disciplínách - tedy klasika 2m, foxoring, klasika 80m a sprint - proběhly vlastně jen o měsíc později. Oproti tomu, na co jsme zvyklí z okolí Brna, je zdejší terén vlastně docela málo kopcovitý a hlavně není zarostlý, prostě balzám na nohy ve srovnání s jihomoravskou džunglí. Na druhou stranu byl les už od začátku pěkně nasáklý a vodu příroda průběžně doplňovala během noci a v neděli i přes poledne; vlastním závodům se ale přímý déšť vyhnul, jen bahna bylo v lese dost. Výsledky s mapami budou na stránce závodů SK Radiosport, tady je zatím ochutnávka map s kontrolami dvoumetru a foxoringu (836 kB).
Měl bych se ještě vrátit k tomu, proč jsem v cíli foxoringu podal protest na zákres cíle. S různými lidmi už jsme si řekli své, ale k někomu se třeba dostane jen dílčí informace, tak ať ví o co šlo. Nechtěl jsem shodit tento konkrétní závod (kde cílové lampiony byly od majáku viditelné), ale upozornit na to, že na jarních a letních akcích, které jsem objezdil v posledních řekněme deseti letech, se zákres občas moc neřeší - maják na kraji areálu, cíl je u nějaké chatky nebo budovy a zakreslený je nějak, prostě aby se tam to kolečko vešlo. Tak jsem jednou ten "demonstrační" protest podal. Zcela souhlasím s řešením: protest uznán jako oprávněný, ale výsledky nebyly ovlivněny (nikdo na doběhu nezabloudil), a tak platí v plném rozsahu. Šlo mi o to na věc upozornit, ne kazit závod.
Abych nebyl tak kritický, musím uznat že za těch deset let došlo k znatelnému posunu. Pamatuji jak před lety se teprve večer po příjezdu začalo řešit kdo vlastně postaví který závod, dotyční pak přes noc nastřelili tratě ... v posledních letech je standard, že stavitelé si rozdělí závody předem, přijedou s připravenými tratěmi (jasně, musejí se postavit "od stolu" a nad tím, že v lese jsou nové paseky, se přimhouří oko) a na místě se přichystají jen startovky. Všem, kdo se přípravy závodů ujmou, patří v první řadě poděkování, ne kritika - takže Míšo, díky za foxoring, i s tím cílem zakresleným mezi chatkami. Míro, díky za sprint, i když na startu měla být vzorová mapa a ne že kontrola S je "tam v lese, padesát metrů za majákem". Každopádně mějme na paměti, že pokud jde jen o tréninky na soustředění, můžeme je pořádat jako zábavu party ohníčkářů. Pokud je to ale oblastní soutěž 2. stupně, na kterou přijedou i lidé z jiných oblastí, tak se snažme aby pokud možno bylo všechno v pořádku.
Že jsem v poděkování stavitelům nezmínil Martinovu osmdesátku? Tu si nechávám na konec - mohla být o trochu delší (vítězný čas pár minut přes půl hodiny, to je hodně zkrácená klasika), ale nasadil laťku na úroveň, kterou jsme na oblastních závodech myslím ještě neměli - zařazení rychlých kontrol na delší tratě a startování do jednotlivých minut, s pomocí Lídy bez problémů zvládnuté. (Uvidíme, zda se to ujme i v dalších letech nebo ostatní spíš zůstanou u tradičního pojetí.) No a abych nezůstal u poděkování jen pro stavitele: Díky Jirkovi (+ Pavlovi, Tomovi a Tomovi) za přípravu techniky a díky Forestovi za výpočetní servis.
Na závěr si ale neodpustím ještě jeden postřeh, částečně i střelbu do vlastních řad (uznávám, že jde o názor osobní a značně vyhraněný): Ještě na začátku května jsme asi ani nedoufali, že by už touto dobou mohla být možná takováto hromadná akce. Pak přišlo rychlé rozvolnění a všem nám hrozně rychle otrnulo. Mrkněme na doporučení pro pořádání závodů v OB, konkrétně vyberu bod 6 "závodníci jsou povinni mít zakrytý nos a ústa po celou dobu, kdy se pohybují v zázemí závodu" a bod 7 "koordinace pohybu osob v občerstvovací stanici pro rychlé odbavení bez kumulace osob" a srovnejme to s naší realitou uplynulého víkendu. Všichni bez výjimky s holou hubou venku i v budově (vypadal jsem asi jak debil, když jsem na první večeři přišel jediný s náhubkem, pak jsem se na to vysral, nemá to cenu, když na to serou ostatní) ... jasně, najíst se člověk musí s volnými ústy, ale to je deset minut najíst a vypadnout (taky byla možnost jít s jídlem ven), ale nemuseli si všichni další čtvrthodinu funět za krk ve frontě na výdej jídla. Provozovatel se může snažit jak chce, dbát na dezinfekci před vstupem do jídelny a rozdávat rukavice, ale když jinak všichni na bezpečnost prděj... (Na druhou stranu zaměstnanci penzionu chodili taky s holejma hubama, tady si nemáme co vyčítat.)
A když už jsem v téhle notě, tak ještě jedna věc, kterou se obloukem vracím k tomu, zda pořádáme závody 2. stupně nebo posezení party ohníčkářů. Při pořádání závodů je obvyklé, že pořadatelé mají v určité místnosti zázemí, techniku, materiál a zde se závody připravují. Je fakt hustý, když do této místnosti se během večera nasáčkuje hromada závodníků, takže když potřebuji kolegům stavěčům říci informace ke kontrolám, které by závodníci neměli slyšet, musím s nimi jít na chodbu. Další organizátoři zase připravovali mapy na foxoring, potřebovali se soustředit, neudělat chybu - a mohli, když tam byl šrumec jak v hospodě, protože hromada lidí si z té místnosti udělala chlastárnu? Nešlo to venku, nešlo to v prostoru před recepcí, muselo to být na technice? O tom, že tam byla hlava na hlavě v uzavřeném prostoru, ani nemluvě (ale to už bych se vracel k předchozímu odstavci). Chápu že společenský absťák byl už asi dost velký, ale přece jen...
31. 5. 2020
Stručné ohlédnutí za květnem, v první půli jen individuálně tréninkovým (na ukázku vzorek klasiky 80m, 413 kB), před týdnem už s prvním závodem v zadní části prostoru Hádů - tady je odkaz na výsledky a tady ukázka jak se dá při dvoumetru motat 105 minut "na pětníku" (206 kB).
12. 5. 2020
Kdo by se nadál, že budeme moci sledovat Kosmo v přímém přenosu! Originální český projekt, kterým dokážeme světu, že to hravě zvládneme sami, na bedrech pár vyvolených, které vybrali ti, kdo rozhodují o penězích. Jenže pan Vojtěch s paní Adámkovou to fakt myslí vážně a na ty peníze se v daních skládáme všichni. Doporučuji k přečtení rozhovor s Liborem Grubhofferem.
11. 4. 2020
Pár starých map a pár tratí na nich, samoobsluha. Díky Tomášovi Podivínskému a Šimonovi Hroudovi za roznos.
Kdo by případně měl zájem o další staré mapy z bližšího i vzdálenějšího okolí, tady je aktuální nabídka (výhledově bude snad i html verze s odkazy na konkrétní mapy na mapserveru ČSOS).
1. 4. 2020
Když se teď neběhají závody, není o čem psát? Aktuálně ne, ale dá se něco vyhrabat, a tak tu pro vás hroudokaps má poznávačku z přelomu století (aby to nebylo tak lehké, více či méně rozmazanou :o).
Na říjen 2019 až březen 2020 si hroudokaps vzal prázdniny.